Co jsou zač?

Netopýři patří mezi savce do skupiny označované jako řád letouni, protože si jako jediní z nich osvojili schopnost aktivně létat.

Netopýři jsou živočichové s převážně noční aktivitou, některé druhy však vyletují z úkrytů ještě před soumrakem. Za tmy se orientují pomocí tzv. echolokace. Vydávají pro lidské ucho neslyšitelné ultrazvuky a podle jejich ozvěny dokážou určit svou polohu v prostoru, rozpoznat okolní překážky, případnou kořist nebo jiné netopýry.

Potrava

Všechny druhy netopýrů vyskytující se v České republice jsou hmyzožravé. Jejich potravu tvoří motýli, brouci, pakomáři a jiný drobný hmyz, případně také další zástupci bezobratlých – pavouci a sekáči.

Jednotlivé druhy netopýrů přitom využívají různé lovecké strategie a odlišné jsou i biotopy, ve kterých svou potravu vyhledávají. Některé druhy loví hmyz rychlým letem ve volném vzdušném prostoru vysoko nad zemí, jiné druhy pomalu poletují v korunách stromů, další sbírají hmyz z povrchu země či z vodní hladiny.

Vzhledem k rychlému metabolismu musejí netopýři zkonzumovat velké množství potravy – každý dospělý jedinec uloví za noc množství hmyzu odpovídající 1/4 – 1/3 jeho hmotnosti.

Životní cyklus

Svým životním cyklem se naši netopýři přizpůsobili střídání čtyř ročních období.

• Od května do července vytváří samice netopýrů seskupení označované jako letní kolonie. Kolonii mohou tvořit desítky až stovky samic. Jako úkryty využívají stromové dutiny, půdy budov, štěrbiny za obložením nejrůznějších staveb apod. Během června a července rodí samice v koloniích mláďata. Samice většiny druhů rodí pouze jedno mládě za rok.
• Mláďata rostou velmi rychle, za 4 až 6 týdnů se již začínají osamostatňovat. Během měsíce srpna se letní kolonie postupně rozpadají a začíná období tzv. podzimních přeletů. Během nich se vyhledávají samci a samice a dochází k páření. Zároveň se netopýři vykrmují – vytvářejí si tukové zásoby před nastávající zimou.
• Od konce října a během listopadu se začínají netopýři stěhovat do zimních úkrytů, kterými jsou především různé sklepy, staré štoly a jeskyně. Zde postupně upadají do stavu tzv. hibernace, kdy se výrazně snižuje jejich tělesná teplota a zpomalují všechny životní procesy. Tak přečkávají s minimální spotřebou energie nepříznivé zimní měsíce, přičemž využívají pouze nashromážděné tukové zásoby.
• Od konce února a během března opouštějí netopýři zimoviště a nastává období tzv. jarních přeletů, na konci kterého se opět postupně formují letní kolonie.

Úkryty

Původními úkryty netopýrů jsou zejména jeskyně, stromové dutiny nebo prostory pod kůrou a skalní štěrbiny. V důsledku přetvářením krajiny lidskou činností dochází neustále k úbytku přirozených úkrytů netopýrů, a proto se řada druhů naučila využívat náhradní možnosti, které jim poskytují lidské stavby. Zde nacházejí potřebné teplé mikroklima, klid a ochranu před vlivy počasí, případně i před predátory.

Velký význam mají tyto úkryty zejména pro letní kolonie samic s mláďaty. Můžeme je najít na půdách kostelů, zámků a obytných budov, za dřevěným obložením nebo za trvale otevřenými okenicemi chat, ve štěrbinách pod oplechováním střech či ve škvírách pod prasklou omítkou. Sklepní prostory mohou naopak některým druhům sloužit jako zimoviště.

Několik druhů netopýrů začalo v posledních letech stále častěji využívat také četné úkryty v panelových domech např. ve štěrbinách mezi panely, ve větracích otvorech a v mezistřešních prostorách nebo v různých škvírách pod odchlíplou izolací, za obložením na balkónech apod. Tyto úkryty mohou být využívány nejen letní kolonií samic s mláďaty, ale rovněž jako zimoviště nebo v období přeletů. Někdy mohou netopýři obývat stejný úkryt také celoročně.

Možné úkryty štěrbinových druhů netopýrů na půdě (pdf)

Co netopýry v lidských stavbách ohrožuje?

• Jakékoliv rušení, zejména v době porodů, odchovů mláďat a zimování.
• V nevhodnou dobu a bez ohledu na netopýry prováděné stavební práce. Netopýři využívají tradičně po mnoho let stejné úkryty, které jim poskytují nejvhodnější podmínky pro vývoj mláďat či zimování. Při náhlé ztrátě takového úkrytu, např. v důsledku rekonstrukce stavby, je pro ně velmi obtížné až nemožné najít v krátkém časovém období odpovídající náhradu.
• Uzavírání vletových otvorů zabraňuje nejen návratu netopýrů do úkrytu, ale pokud se provede v době přítomnosti netopýrů, může dojít k jejich uvěznění uvnitř úkrytu a následnému hromadnému úhynu.
• Používání jedovatých konzervačních látek a nátěrů trámů na půdách, které způsobuje otravy netopýrů.
• Záměrná likvidace lidmi v důsledku ignorance a přetrvávání nesprávných mýtů.

Netopýři mají poměrně malé rozmnožovací schopnosti, proto každou větší ztrátu nahrazují velmi těžko a pomalu. Každá ztráta tak může znamenat vážné ohrožení existence celé populace.

Ochrana a legislativa

Všechny druhy netopýrů vyskytující se v České republice jsou zákonem chráněné (Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a prováděcí vyhláška č. 395/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Právní ochraně podléhají také netopýry užívaná sídla – a to jak přirozená, tak umělá. Další informace

Mýty a pověry

• Strach z toho, že se vám netopýr zamotá do vlasů, je nesmyslnou pověrou. Netopýří sonar dokonale identifikuje překážky v prostoru – tedy i vás – a zvíře se vám i v letu raději vyhne.
• Obavy z prokousání se netopýrů skrz zeď do bytu jsou zcela zbytečné. Netopýři vždy využívají pouze existující otvory a škvíry a nemohou se prokousat zdí.
• Naši netopýři se živí pouze hmyzem. Nesní vám tedy ani zásoby ve spíži ani vám nebudou po nocích pít krev.
• Netopýři mají své specifické parazity, kteří však nejsou přenosní na člověka, a proto se jich nemusíte obávat. Pokud jste ale nuceni s netopýrem manipulovat, nikdy ho neberte do holých rukou, protože by vás mohl v sebeobraně pokousat. V takovém případě může stejně jako u všech ostatních zvířat existovat jisté riziko infekce (včetně rizika přenosu vztekliny).